Obec Hatín mapa

Změna velikosti písma

Historie

Osídlení a vznik názvů obcí

Hatín dostal své jméno nepochybně od hatí, které kladli zde usídlení kolonisté, nebo již zde narození obyvatelé na bažiny před tím, než zde byl založen rybník "Velký" a po jeho hrázi vznikla suchá cesta.

Rybník "Velký" v Hatíně

Název Stajka vznikl od stájí, jelikož přes tuto obec putovaly do vnitra Čech obchodní karavany. Také se pro Stajku v lidové řeči užívá i název Stejka. První písemnou zmínku o obci čteme v archivním zápisu z roku 1389, jako o součásti hradeckého panství.
Od roku 1960 je Stajka součástí obce Hatín. V době germanizace českých názvů se dostalo Jemčině jméno Gestütthof - hřebčinec.

Další osudy krajiny ­ osady Hatín a Stajka, snad jedny z nejstarších sídlišť mezi oběma Dubovicemi na důležité stezce a později cestě spojující území na sever od Dunaje se středem Čech, koupil v polovině 15. století bohatý hradecký obchodník a krčmář Jakeš Černý, či již jeho otec Vít. V té době byl Jakeš purkmistrem a správcem mostu Urbanova (pod budoucím klášterem) a mostu Nejžáreckého.
Podle zápisů z let 1493 - 1497 prohlašuje Černý před úředníky desk zemských, že  " dědictví ves Stajku celú, dvory kmetcí s platy, v Hatíně dvory kmetcí s platy, což tu má, s dědinú etc. i se vší zvolí a plným panstvem, což tu sám měl a držel, v týchž mezech a hranicích, jakož v nich ty dědiny záleží, žádného práva ani panství sobě nepozústvuje..."
Takto Černý prodal Jindřichu z Hradce, nejvyššímu komorníku království českého za 500 zlatých grošů českých svůj majetek.

O Jemčině, lesích a slavných honech

Krajina, o které se nyní zmiňuji, je podstatnou částí revíru, kam Alois Jirásek zasadil děj svého Záhořanského honu, v němž vylíčil proslavené lovy vysoké zvěře, pořádané k obveselení jindřichohradecké šlechty a jí pozvaného panstva staré monarchie. Od prvních parforsních honů uplynulo vice než stě let, dnes je vše jinak...

Dodnes se zde zachovaly názvy jako Zelené blato (lesní močály), Žluté blato (jílovité močály). Od nepaměti byla tato krajina bohatá na zvěř. Volně zde žili jeleni, srnčí a černá zvěř, vlci i medvědi, jak o tom svědčí místní zprávy Nedvězí (Medvědí), Divoká a další. Nedaleko od ústí Nové řeky do Nežárky, jak o tom soudí již vzpomenulá archeologie minulého století, bylo odkryto 26 mohyl dávných pohřebišť, snad doby halštatské kultury.

Na přelomu prvního tisíciletí jsou podél toku Nežárky založeny první mlýny. Páni z Hradce zde loví oštěpy, luky, za pomocí ochočených sokolů a jestřábů. Jedním z prvních hospodářských kroků hradecké vrchnosti byla snaha o odvodnění rozsáhlých močálů. Tak vzniká na počátku 14. století v prostoru jemčinských lesů řada rybníků, z nichž Holná o rozloze  244 ha je jedním z nejstarších umělých vodních děl v Čechách vůbec. Hráz rybníka byla  několikrát měněna, naposledy r.1584, kdy Jakub Krčín navrhl její přestavbu a doporučil osadit hráz duby, z nichž mnohé zdobí holenskou hráz podnes.

Po vymření rodu Slavatů stali se pány nad krajem bohatí Černínové. Za panství Prokopa Vojtěcha Černína, byl podstatně rozšířen Jemčinský hřebčinec, založený r. 1673 ještě slavatovskou vrchností u Zadního Dvora. Byly zde vybudovany nové stáje a kovárny, chovány ryby, koně jezdecké, kočárové a pro práci v lese, byl zde také jindřichohradecký panský pivovar.
Při jemčinském dvoře se rozhodl Prokop Vojtěch r. 1702 zřídit oboru a pro letní pobyt a honební období postavit zde útulný lovecký zámek. Roku 1750 byla zahájena stavba silnice Jindřichův Hradec - Jemčina. Při silnici byly postaveny sochy sv. Tekly a sv. Šebestiána.

Socha sv. Tekly

 Socha sv. Tekly

 

Socah sv. Šebestiána

 Socha sv. Šebestiána

Jemčinský zámek stavěli hradečtí zedníci, kteří chodili pěšky.   Na jednotlivé měsíce byla stanovena tato pracovní doba:

Zámek Jemčina

 

Zámek Jemčina

v lednu od ½ 8 do ½ 18 hod. vždy za 8 krejcarů za směnu      
v únoru od ½ 7 do ½ 18 hod. vždy za 8 krejcarů za směnu      
v březnu od ½ 7 do ½ 19 hod. vždy za 10 krejcarů za směnu      
v dubnu od ½ 6 do ½ 20 hod. vždy za 10 krejcarů za směnu      
v květnu od 5 do 20 hod. vždy za 12 krejcarů za směnu      
v červnu a červenci od 4 do 20 hod. vždy za 12 krejcarů za směnu      
v srpnu od 5 do 20 hod. vždy za 12 krejcarů za směnu      
v září od ½ 6 do ½ 20 hod. vždy za 10 krejcarů za směnu      
v říjnu od 6 do 18 hod. vždy za 10 krejcarů za směnu      
v listopadu od ½ 7 do ½ 18 hod. vždy za 10 krejcarů za směnu      
v prosinci od  8 do ½ 17 hod. vždy za 8 krejcarů za směnu

Čas na odpočinek a polední jídlo byl určen v lednu až březnu na 1 hodinu, v dubnu až září na 2 hodiny, v červnu a červenci na 3 hodiny, v listopadu a prosinci na 1 hodinu. Ale za svou práci nedostali vždy zaplaceno. Kromě za plat museli pracovat i "z povinnosti", pokud byli povinni robotou jako domkaři či chalupníci. Někdy to byl den či dva.

Když byl jemčinský zámek r. 1767 dostavěn v podstatě do dnešní podoby, zavládl na Jemčině luxusní život šlechtické společnosti. Černínské panstvo rádo přijíždělo na Jemčinu nejenom lovit zvěř, přijímat hosty, ale i k různým rodinným příležitostem. V den honu, časně ráno, vyjeli pikéři obhlédnout oblíbená místa chovných jelenů a na setkání U hvězdy ohlásili řediteli honu výsledek obhlídky. Ředitel pak rozhodl, který z jelenů má být štván. Jelen, zvyklý objížďkám pikéřů, setrvával obvykle v leči na "svém místě" a hon začínal vyháněním určeného jelena do široké aleje nebo na louku, aby byl nadohled ­ "en vue". Zde byli nasazeni psi na jeho stopu a pak se všichni s troubením a křikem vydali za unikající kořistí. Když se jelen uštván "zlomil" a obrátil se parohy proti smečce, přiskočili pikéři s tesáky psům na pomoc. Pak hlavní host, pro kterého byla štvanice pořádána, dal jelenu" poslední ránu ". Skočil-li jelen do vody, byla za ním vyslána osmičlenná psí smečka. ve vodě byl jelen zastřelen kulí. Stávalo se, že štvaný kus unikl. Tak například jelen zvaný "Šelma" přežil 12 štvanic, než se ho podařilo ulovit.